Český Absurdistán a kauza Arenberger

Každému alespoň trochu normálnímu člověku musí v poslední době připadat, že se mu vše jen zdá a že se již brzy musí z toho zlého snu probudit. Bohužel ale jde o realitu, kdy vláda generuje nekonečnou řadu nových absurdních kauz.

Minulý týden odstartoval další novinářskou bombou – podle informací seznamzpravy.cz  vlastní ministr zdravotnictví Petr Arenberger značně rozsáhlý majetek, který neuvedl v majetkovém přiznání, ačkoliv mu to zákon ukládá. 

Jsem opravdu rád, že lékař a zároveň úředník  se má dnes v Česku tak dobře, že si může vlastní pílí vydělat bokem přes 31 milionů a vlastnit 65 nemovitostí (i když ten počet spíše odpovídá realitní kanceláři). Ale budiž - každý si může se svými vydělanými penězi dělat, co chce. Pokud je tedy řádně vydělal, zdanil a vykázal. A o tom všem je právě v případě ministra Arenbergera důvodná pochybnost.

O kauze se psalo opravdu velmi podrobně, rozebíral se naprosto fatální střet zájmů, neboť nemocnice Královské Vinohrady si od něj jako svého ředitele  jednu nemovitost pronajímala, a popsáno bylo i vyvedení klinického testování z činnosti nemocnice, které přineslo panu řediteli a dnes ministrovi desítky milionů. K oprávněnosti takového podnikání se také vyjádřil kompetentní orgán (SÚKL), který tvrdí, že ke klinickému testování musí být živnostenské oprávnění na zdravotnické služby, a nikoliv kosmetické služby, jak se domnívá pan ministr. Úsměvným momentem je i to, že tento mimořádně úspěšný a zdatný podnikatel zřejmě do minulého týdne neznal ani rozdíl mezi majetkovým a daňovým přiznáním. Těch přešlapů je v celé kauze prostě příliš.... 

Pan ministr chybu v majetkovém přiznání uznal, ačkoliv jí absurdně vysvětloval jen technickým nedopatřením, kdy se údajně nepropsaly jakési údaje z katastru nemovitostí, a tím vše považoval za vyřízené. Nevím, zda by finanční úřad akceptoval takové absurdní vysvětlení od obyčejného občana nebo by spíše na občana či firmu okamžitě zaklekl. 

Nechci ale kauzu detailně popisovat. Spíše se podívejme na tři nejvíce zúčastněné aktéry této kauzy: 
Tím prvním je osoba samotného ministra Arenbergera, který považuje vše za vysvětlené a skončené. Evidentně nechápe, že jde o naprosto zásadní problém, a to i přes jinak naprosto tragickou úroveň politické kultury u nás. Chování pana ministra ukazuje na absenci jakékoliv sebereflexe a pohrdání morálkou, jinak by totiž už musel rezignovat. (Poznámka autora : Uvědomuji si, že jsem v minulém blogu vyzýval k rezignaci ministryni Benešovou (předtím i ministryni Maláčovou) a teď i ministra Arenbergera, ale zoufalá morálka skoro všech členů Babišovy vlády je alespoň pro mě zcela nepřijatelná).

Typický postoj zaujal premiér Babiš. Je zřejmé, že ani jeho čtvrtý ministr zdravotnictví není dobrou volbou a premiér si musí uvědomovat, že teď již vypadá jako naprosto neschopný manažer, když nedokáže vybrat kvalitního kandidáta na tento post. Počet vhodných kandidátů je asi nulový, ačkoliv by se jistě našel někdo, kdo by takové místo přijal. Troufnu si ale tvrdit, že určitě by nešlo o žádného známého a respektovaného odborníka. Navíc střet zájmů ministra Arenbergera evokuje i to, že on sám je také v tomto střetu. Proto zvolil vyčkávací taktiku - podle něj mu ministr Arenberger nejprve musí vše důsledně vysvětlit a teprve pak se rozhodne, zda ho odvolá. Mezitím se ale může objevit jiná kauza, ideálně opozičního politika (viz nedávno "náhle" objevený a probíraný 12 let starý rozhovor s Ivanem Bartošem), a pozornost společnosti se posune někam jinam.

Třetím zásadním aktérem je pak  ministr vnitra Hamáček, který je prvním místopředsedou vlády a šéf koaliční strany. Jeho přístup k této kauze je zcela absurdní, i když snad už ani není příliš překvapivý - podle něj je to celé totiž pouze problém hnutí ANO. Nabízí se dvě možnosti – Jan Hamáček cítí, že sám má kvůli cestě do Moskvy máslo na hlavě, a tak se chce vyhnout příliš kategorickým vyjádřením o rezignaci. Pravděpodobnější ale je druhá možnost, že ČSSD se dlouhodobě prezentuje jako samostatná jednotka ve vládě a necítí se být její nedílnou součástí.

Říká se, že všechno zlé je k něčemu dobré. Snad je tedy tím "dobrým" důkaz, že zdravotnictví by mohlo fungovat mnohem efektivněji a vynaložené finanční prostředky pro nemocnice by neměly mizet v pomyslné černé díře. Vzpomeňme v této souvislosti i na konflikt zájmů exministra Prymuly, který si ve funkci ředitele nemocnice v Hradci Králové přišel také na milionové vedlejší příjmy. Zatím se tak zdá, že zdravotnictví je pro ředitele nemocnic v Česku zlatý důl.