Český Absurdistán a vrtěti úředníkem?

Je snaha pražského primátora Hřiba snižovat počty úředníků jen populismem nebo jde opravdu o jedno ze zásadních témat blížících se podzimních voleb do poslanecké sněmovny?

Minulý týden jsem si přečetl blog bývalého starosty Ostrova, ve kterém kritizoval snahu primátora Hřiba snížit počet úředníků na pražském magistrátě o 10 % a vyjádřil přitom svůj veskrze pozitivní pohled na činnost úřednictva.

Musím panu exstarostovi závidět, pokud jeho dlouholeté životní zkušenosti s úřednickým aparátem jsou tak jednostranně kladné. Sám jsem totiž 30 let na různých pozicích jako úředník pracoval a dovolím si tvrdit, že realita je diametrálně odlišná. Ve svém blogu se ale nezaměřím jen na zaměstnance magistrátu, ale na celou veřejnou správu, neboť problémy s úřednickou byrokracií jsou velice podobné ve všech institucích.

Nejprve bych chtěl zdůraznit, že nezpochybňuji nezbytnost úředníků pro zajištění chodu státu nebo na nižších úrovních pro fungování krajů, měst či obcí. Vážím si těch, kteří poctivě pracují a jsou pro společnost přínosem. Bohužel těch je ale stále méně....

Říká se, že na prvním místě jsou vždy peníze. Podívejme se proto, kolik naši společnost stojí armáda státních zaměstnanců (k nimž patří i úředníci). Jejich počet dosáhne v letošním roce 482 tisíc a na platech jim má být vyplaceno rekordních 240 mld. Kč, přičemž ještě před čtyřmi lety to bylo o téměř 90 miliard méně!!! Právě stamiliardové náklady jsou hlavním důvodem, proč si dlouhodobě nemůžeme dovolit tolik státních zaměstnanců (především úředníků), zejména když máme výrazně schodkové rozpočty a náklady na dluhovou službu se blíží 100 mld. Kč.  

S vyššími náklady samozřejmě úzce souvisí i nárůst pracovních míst, což dává vládám možnost chlubit se malou nezaměstnaností. Makroekonomové ale ví, že velmi nízká míra nezaměstnanosti není až takovou výhrou, za kterou jí vydávají politici, ale naopak deformuje trh práce. Určitě lze souhlasit, že je potřeba více policistů, hasičů, učitelů nebo zdravotníků (i když si nemyslím, že jich potřebujeme tisíce). Jen mimochodem se zkusme zamyslet, odkud by se rekrutovalo více zdravotních sester, když většina mladých dívek raději končí jako úřednice v kanceláři, kde je klídek, žádné noční služby a minimální zodpovědnost?! Navíc volných míst v kancelářích je stále relativně dost - aktuálně je na stránkách státní správy poptáváno 400 nových státních zaměstnanců. 

Zaměstnávání nových pracovníků není také často vynuceno novou agendou, ale spíše neschopností úředníků (co dříve zvládal jeden zkušený úředník, dnes zvládají dva) či klientelismem (vytvořením zbytečných míst pro své známé). Uvedu jeden příklad za všechny – když jsem v roce 2017 pracoval v nemocnici Na Bulovce, tak její management čítal 5 náměstků, dnes ho tvoří 8 náměstků a 4 další vedoucí nově zřízených útvarů. Přestože se agenda nemocnice nezměnila, změnil se objem vyplacených mzdových prostředků managementu.

Problematická je také efektivita práce úředníků. Zažil jsem na ministerstvu kolegyni, která své agendě autoprovozu věnovala cca 2 hodiny denně a zbylý čas trávila kouřením na zahradě, kávičkou a klábosením s podobně vytíženými kolegyněmi a kolegy. Z důvodů, které si každý umí domyslet, však byla "nedotknutelná". Jiný kolega zpracovával cestovní příkazy 1-2 hodiny a zbytek pracovní doby trávil hraním počítačových her. Další kolega měl zase na starosti inventarizaci majetku, která se provádí jednou ročně a vyžaduje asi měsíc příprav a měsíc po jejím skončení na zpracování protokolů a dohledání chybějících předmětů. Co dotyčný dělal během zbylých 10 měsíců, jsem nikdy nezjistil. A takových míst je ve veřejné správě spousta… 

Zmíním ještě kvalitu úředníků a s tím související "privatizaci" státní správy. Opět si to dovolím ilustrovat na několika příkladech. Na nejmenované ministerstvo byl v roce 2015 (těsně před účinností služebního zákona) dosazen svými spolustraníky na ředitelskou funkci v hospodářské sekci jeden jejich mladý a nezkušený straník, aniž znal alespoň základní zákony, které se týkaly hospodaření s majetkem státu (o fungování ministerstva a svěřených agendách ani nemluvě). Z jeho odboru nakonec raději odešlo několik zkušených pracovníků kvůli tomu, že se s ním nedalo vůbec komunikovat. Osobně jsem znal vedoucího oddělení, který si dovolil na zvůli tohoto ředitele písemně upozornit státního tajemníka, což doložil důkazy. Výsledkem bylo, že hned druhý den byl tento "drzý" vedoucí odvolán z funkce a přeřazen na práci za poloviční plat, neboť státní tajemník byl ze stejné partaje jako pan ředitel. Podnět Etické komisi ministerstva nikdo nikdy neprojednal.... Z MF ČR je všeobecně znám i případ ředitele Trefného, který byl odvolán poté, co podle platných zákonů jako ředitel FÚ dodatečně vyměřil daň jednomu z podniků Agrofertu. Nebo případ náměstka Závodského, který byl odvolán, protože si dovolil šetřit ANO a Agrofert. Známý je i případ náměstka Steinera, který na SFŽP skončil poté, co odmítl neoprávněně vyplatit dotaci jednomu z podniků holdingu Agrofert. A to je jen pár příkladů, jak se odstraňují ti poctiví úředníci, kteří odmítli "políbit prsten". Skoro každý úředník zná podobné příklady ze svého okolí.....

Osobně jsem se setkal se třemi kategoriemi úředníků – schopnými, neschopnými a všehoschopnými. Bohužel podle mého názoru jednoznačně získávají vrch ti všehoschopní. Schopných úředníků je stále méně, protože většinou mají sebeúctu a v případě "srážky s blbcem" jsou vyhozeni nebo raději sami odchází, než aby bojovali často marný boj, při kterém svou slušností tahají za kratší konec. V této souvislosti lze zmínit třeba případ vydírání na pražské hygieně. Je absurdní, že dnes není až tak důležitá odbornost či morálka, ale zejména absolutní loajalita. Tím nechci říct, že by neměla existovat loajalita vůči zaměstnavateli, ta naopak zejména ve státní správě musí být. Nesmí ale být na úředníkovi vynucována loajalita vůči nadřízenému, který porušuje předpisy či zákony.

Profese úředníka a byrokracie je po celou dobu naší civilizace terčem kritiky občanů. Tyto úředníky totiž platí stát, resp. podnikatelé a živnostníci ze svých daní, neboť samo úřednictvo negeneruje žádnou měřitelnou hodnotu. Přitom úředníků přibývá, aniž to má vliv na komfort občanů, resp. na kvalitu jim poskytovaných služeb při jednáních na úřadech. Zároveň ale úředníci nenesou de facto žádnou hmotnou odpovědnost za své chyby, i když jde až o miliardové škody - viz chybně vydané pozemky při falešné restituci  Z armády úředníků se tak stále více stává stát ve státě.

Neměl by se ale opakovat případ exhejtmanky Pokorné Jermanové, která hospodařila s prostředky Středočeského kraje diplomaticky řečeno značně svérázně, popř. absurdní případ šéfa KHS v Plzni, který získal pocit, že jeho rozhodnutí je nad zákony této země. Opravdu skvěle vykreslili častou absurditu byrokracie Britové v seriálu „Jistě pane ministře“, který se dá samozřejmě plně aplikovat i na české poměry.

Nesouhlasím proto s tvrzením pana exstarosty, že snaha redukovat úředníky magistrátu znamená „vrtěti úředníkem“. Chytřejší volič vnímá, že právě téma veřejné správy je zásadní, neboť ta má vliv na náš každodenní život. Ušetříme-li finance tím, že naordinujeme přebujelé státní správě dietu, tak bude možno např. přidat i důchodcům, aniž bychom přitom zadlužovali další generace nebo si kladli plytké otázky, kde na to vzít. Snížení armády úředníků je nezbytné nejen pro stabilizaci deficitního hospodaření státu, ale i pro budování skutečně moderního státu, resp. moderní veřejné správy.  A to by mělo být zájmem každé politické strany, a tedy i jedním z hlavních témat podzimních voleb.