Český Absurdistán a dehonestace prezidentského úřadu

Po prezidentu Havlovi, který byl spisovatelem absurdních dramat, jsme měli nyní prezidenta, který absurdní hry sám režíroval a často v nich i vystupoval v hlavní roli. Prvně jmenovaného nám svět záviděl, toho druhého již nikoliv.

Slib prezidenta republiky zní: „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“ Miloš Zeman měl ale už od svého zvolení poněkud zvláštní představu o jeho naplňování.

Otevřeně musím přiznat, že jsem v roce 2013 dal Milošovi Zemanovi svůj hlas, když kandidoval proti Karlu Schwarzenbergovi. Bohužel mě ale svým jednáním velmi brzy přesvědčil, že to byla chyba. Hned jeho výběr nejbližších spolupracovníků budil po celou dobu jeho úřadu averze a nedůvěru - Jiří Ovčáček jako příklad neprofesionality, arogance i lokajské oddanosti (jako jediný tiskový mluvčí na světě stal předlohou pro dvě satirická divadelní představení - Ovčáček Čtveráček  a Ovčáček Miláček), kancléř Mynář, jehož funkci podmínil M. Zeman získáním bezpečnostní prověrky na stupeň "tajné" (kterou ale nikdy nezískal), či kontroverzní a proruský "ekonomický poradce" Nejedlý.

Asi pro každého byl naprostým šokem nový slovník prezidenta republiky, jehož vulgarity by nepřivedly do rozpaků snad jen obsluhu fekálního vozu. Z mnoha afér jeho prvního volebního období lze zmínit jen ty zřejmě nejvýraznější -  rozkol s rektory VŠ a snaha neoprávněně zasahovat do akademických svobod ( 2013), kauza „Peroutka“ a nikdy nenalezený článek (2015), rádoby vtipný bonmot, že by se měli novináři likvidovat (2017), rada ukrajinské delegaci v Radě Evropy, aby se smířila s okupací svého území (2017), či šermování holí na premiéra Sobotku (2017).

Prezident Zeman už během svého prvního mandátu ukázal, že mu rozhodně nejde o blaho všeho lidu a národ spíše rozděloval. Prezidentské volby v roce 2018 ale ukázaly, že zejména lidem v menších městech a vesnicích prezidentův styl vystupování nevadilo, a tak Miloš Zeman díky těsnému vítězství a nejasnému financování své kampaně mohl ve své misi dále pokračovat. Žádná změna k lepšímu se samozřejmě nekonala, naopak Miloš Zeman jakoby pozbyl i poslední zbytky zábran, což stvrdil při inauguračním projevu, kdy místo státnického nadhledu urážel novináře i opozici a během něhož poprvé v historii našeho státu na protest opustili někteří politici sál. 

Miloš Zeman pak zesílil snahu vytvářet jakýsi paralelní pseudoprezidentský systém, když se snažil ohýbat Ústavu. To se projevilo např. v kauze "Šmarda", resp. "Staněk", což potvrdili i ústavní experti. Již v únoru 2019 pak senátoři sestavili seznam 57 skutků prezidenta Zemana, které vzbuzovaly pochyby o tom, zda prezident Zeman neporušoval Ústavu pří výkonu svého úřadu.

Nechci detailněji rozebírat chování a projevy M. Zemana během covidové krize či absurdní a trapné udělení/neudělení vyznamenání Pavlu Rychetskému nebo Jiřímu Bradymu, popř. devalvace státních vyznamenání, které z jeho rukou přebírali také bývalí estébáci, ale zmíním až kauzu cesty předsedy Senátu Kubery, resp. Vystrčila na Tchaj-wan, kdy se M.Zeman přímo pokusil zasahovat do kompetencí jednoho z nejvyšších státních činitelů a přikazoval mu, co smí a nesmí dělat. Když předseda senátu Vystrčil "neuposlechnul", tak přestal být prezidentem zván na porady ústavních činitelů o zahraniční politice, což by odpovídalo spíše poměrům v některé z banánových republik.  

Také naši spojenci často nechápali chování M. Zemana - např. lze připomenout jeho účast na přehlídce v Moskvě v roce 2015, kdy kvůli ruské okupaci Krymu žádný jiný vrcholný představitel z EU do Moskvy nepřiletěl, jeho výroky v kauze "Novičok" nebo jeho absurdní  úkol pro BIS z října 2020, která mu měla dodat seznam ruských agentů a jejich českých spolupracovníků. Zmínit lze  i kauzu "Vrbětice" nebo absurdní omluvu srbskému prezidentovi za spojenecké bombardování v roce 1999, které Miloš Zeman jako premiér schválil. 

Nepřijatelné bylo i jeho chování coby prezidenta vůči novinářům - viz hulvátské chování během vysílání rozhovoru s Terezií Tománkovou, těžko uvěřitelné rozhodnutí Hradu, že nebude poskytovat informace některým médiím (dokonce i veřejnoprávním) nebo již zmíněný velmi trapný vtip, že by se měli novináři likvidovat.

Je také nutné připomenout ještě ten zcela nejabsurdnější nápad prezidenta Zemana, který měl být jakýmsi jeho "historický pomníkem" v podobě kanálu Dunaj-Odra-Labe. Ten je však nejen zcela zbytečný, ale kromě obrovských finančních nákladů (cca 600 mld. Kč) by znamenal i rozsáhlou devastaci přírody. Naštěstí již byl tento nesmyslný projekt zrušen, ale i tak se za zpracování studie proveditelnosti tohoto projektu utratilo 28 mil. Kč.

Zapomenuto by nemělo být i pohrdání zákony či nedodržení slibů ohledně milostí - viz kauza "Balák" nebo tento týden omilostněnou firmu Energie - stavební a báňská, kterou Balák zvýhodnil při svých nelegálních aktivitách. 

Miloš Zeman opravdu nebyl dobrým prezidentem a rozhodně nebyl žádnou morální autoritou. Dehonestoval úřad prezidenta, když porušil slib, že bude tento úřad zastávat v zájmu všeho lidu a zachovávat Ústavu, protože výkon úřadu spíše pojal jako hru "Naštvi koho jen můžeš". Odmítl respektovat úlohu prezidenta v rámci ústavního uspořádání naší země a množstvím i absurditou svých kauz mnohonásobně předčil všechny naše předchozí prezidenty (a to i ty komunistické). Svými zahraničně-politickými postoji k Číně a Rusku nás vedl na okraj společenství demokratických zemí a znevěrohodnil naší zemi v očích spojenců. Paradoxně ho "zachránilo" až ruské napadení Ukrajiny, které způsobilo jeho prozření a donutilo ho obrátit svůj postoj k Rusku o 180 stupňů. A v rámci ekonomické diplomacie nepřitekly ani slibované miliardové investice z Číny...

Bylo by možné rozebírat mnoho dalších kauz M. Zemana (pálení trenýrek, LDN v Lánech, prohraný soud s jeho bývalým poradcem Šarapatkou, kauza zpěváka Hůlky, ...), ale asi už nemá smysl se osobou M. Zemana dále zabývat. "Prezident-hulvát" dnes zamířil definitivně na odpočinek a zároveň i do propadliště dějin.